6. kapitola - Black Crossbow

20. ledna 2011 v 19:39 | Anastazie |  Vampire Knight story
Téma: Vampire Knight
Postavy: Beatris Blacková(z jejíhož pohledu je to psáno) a postavy známé z VK
Varování: místy OOC, nedoporušuji věřícím a těm, kdo neviděli VK (alespoň 1 řadu)
Shrnutí: Občas je lepší nejprve myslet a pak jednat...
Poznámka: Tuto povídku sem budu dávat nepravidelně, tak se svým SB a případným návštěvníkům blogu omlouvám.
Motto: Když se něco pokazí, pokazí se to pořádně. Když se něco podaří, jen občas se to podaří pořádně.

***
Další ráno bylo stejné jako to předchozí. Oblékla jsem se, nasnídala a vydala se do třídy, kde mělo začínat za chvíli další vyučování. Vůbec jsem se tam netěšila při pomyšlení, že nebýt Kanameho, už bych byla v noční třídě.
Zazvonilo, já si sedla na své obvyklé místo a tam jsem také prožila můj školní život se všemi pro a proti, ke kterému patřilo třeba to, že jsem se při hodinách až nehorázně nudila, ač jsem se zrovna moc dobře neučila. Byla jsem takový průměr.
Po škole jsem se vydala zpátky do svého pokoje, poněkud odflákla úkoly a stále jsem nepřestávala myslet na Aidoa. Včerejšek mi dodával sílu. Doufala jsem, že dneska se to už povede. Muselo se to povést. Za jakoukoli cenu. Za těch pár chvil s Aidouem byl dala i život, říkala jsem si. A přitom jsem si neuvědomovala, jak lehko by se to mohlo stát. Položit za chvíli s ním život. Kdyby se ode mě nedokázal odtrhnout, mohla bych umřít ale to jsem ještě v té době netušila.
Pak jsem šla za ředitelem. Když jsem došla až před jeho dveře, zaklepala jsem. "Dále!" ozvalo se zpoza dveří. Vešla jsem. Ředitel byl očividně zase dobře naladěný. Vzhlédl ke mně.
"Ano?" zeptal se.
"Přišla jsem si pro svou protiupíří zbraň."
"Slyšel jsem, že si včera zanedbala povinnosti. Hned první den…"
Lhát nemělo cenu a tak jsem to nepopřela. "Slyšel jste správně."
"Tak proč jsi tady?"
"Proto, co jsem vám řekla před pár vteřinami, pane řediteli." dodala jsem oslovení, aby to vyznělo alespoň trošku slušně.
"Nebude se to už opakovat?"
"Ne, pane." Odpověděla jsem i když jsem přesně věděla, že se to opakovat bude.
"Dobře. Tak…nikdy nesmíš tu zbraň použít na někoho z upírů bezdůvodně, ano? A dávej si pozor, ať ti ji nikdo z ostatních studentů nevezme." mluvil už né tak dobře naladěným hlasem jako před chvílí. Očividně se mu do toho moc nechtělo, když jsem své povinnosti zanedbala hned první hlídku.
"Ano." odpověděla jsem a čekala, co se bude dít. Byla jsem zvědavá, co to bude za zbraň. Jestli taky dostanu soubu jako Yuuki. Taky jsem si nebyla jistá, jestli s tím budu umět zacházet.
Ředitel vstal ze svého křesla u psacího stolu a začal šátrat ve skříni. Po chvíli vytáhl jakési kosočtvercovité pouzdro. Bylo na zip. Odepl ho a vyndal z obalu kuši. Pak se otočil zpět ke mně a řekl: "Tady máš." Podal mi kuši a pak se otočil zpátky a šátral dál ve skříni. Po další chvíli vytáhl ještě toulec. "Je tam zhruba 20 speciálních šípů do kuše. Pokud by ti to nešlo, můžu tě s tím potom naučit střílet."
Vzala jsem si od něj i toulec a poděkovala. "Myslím, že se to naučím sama. Ale děkuji i za nabídku." Odpověděla jsem, otočila se na podpatku a odkráčela. Zavřela jsem za sebou dveře a šla zpět ke svému pokoji. Zašla jsem za roh a zarazila se. Naskytl se mi výhled na opravdu velice zajímavou scénu.
Zero mluvil s Yuuki a hned potom se k ní sklonil a přitiskl ji ke zdi. Na jazyk se mi drak výkřik, ale něco mi říkalo, že bych je neměla sledovat, jenže jsem se nedokázala od toho výjevu odpoutat. A tak jsem výkřik spolkla a pozorovala, jak se Zero zakousl Yuuki do šíje. Yuuki očividně nic nenamítala. Stála klidně až na to, že v očích měla děs. O ty oči si mě našly. Hned se snažila od sebe odtáhnout Zera. Zero se znovu narovnal a odstoupil od ní o krok. Pak se otočil.
"Co tady děláš?!" křikl na mě. "Špehuješ nás?"
"Já…ne. Šla jsem kolem."
"Jo…a jen tak náhodou si zrovna tady, že?" mluvil Zero stále zvýšeným výhružným hlasem.
"No, náhodou ne. Byla jsem za ředitelem." odpověděla jsem mu po pravdě.
"Tak pokračuj v cestě!" štěkl a obrátil se zpět na Yuuki. Já zatím raději šla pryč. Zrychlila jsem krok, abych od nich byla co nejdřív co možná nejdál.
Cestou do svého pokoje jsem přemýšlela. Yuuki a Zero?To mi k sobě nesedí ani náhodou. Že já se vždycky někde nachomítnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ritsu-chan! Ritsu-chan! | Web | 20. ledna 2011 v 20:05 | Reagovat

xD Ke konci je to dobré.. Ach Zero.. ten baka..

2 Anastázie Anastázie | Web | 21. ledna 2011 v 16:17 | Reagovat

[1]: Tak to jsem velice ráda, že sis to přečetla, Ritsu. Rovněž děkuji za pochvalu...a ano, Zero je baka...ale občas celkem roztomilý baka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama