Vlkodlak

25. ledna 2011 v 19:10 | Anastázie |  Mé povídky-jednorázovky
Téma: Vlkodlak
Postavy: věštkyně a zrůda s člověčí duší
Varování: Nedoporušuji věřícím, v povídce je popisován strach a mýtická stvoření...má to dobrý konec!
Shrnutí: I vlkodlak má duši člověka, jenže ji umí velice dobře potlačit.
Poznámka: Políbila mě jednorázová můza a tak zde máte jednorázovku. V brzké době na ni bude navazovat ještě povídka Upír.
Motto: Hominem te esse, memento...(Pamatuj, že jsi člověkem.)

***
Mnoho lidí si nedokáže představit vlkodlaky jako ubohé oběti svého celoživotního prokletí. Já od jisté chvíle ano. Přelom nastal, když jsem jednoho takového potkala.

Večer se vkrádal do podvědomí lidí. Na oblohu vystoupal měsíc, na západě šly vidět slabé červánky. Byl tichý, tajemný večer. Mnoho lidí má večery rádo. Mnoho lidí má rádo pohled do temnoty noci, kdy svítí jen měsíc a k idylce přispívá divoké a nezkrotné vlčí vytí v dálce. Jenže co když to vytí není vlčí? Co když je to vytí člověka, který se s každým úplňkem promění ve zrůdu?

Zatlačená do sebe, šla malá ženská postava temnou uličkou. Byl úplněk, na dlažbu i na všechno okolo dopadaly kapičky vody a z dáli se ozývalo vlčí vytí. Malá vesnička, kde se každý znal s každým a přece měli mezi sebou tajemství. Dva lidé, úplně rozdílní, měli podobný problém. Byli jiní, i když každý jiným způsobem.

Dívka zašla za roh a dostala se do slepé uličky. Už dávno byla úplně mokrá. Hlavou se jí honily různé myšlenky na její poslání. Nedávno zjistila, že má možnost nahlédnout do budoucnosti. Jejím údělem je však jen přihlížet. Když viděla, co se stane jejím blízkým, raději odešla z domu a teď byla tady, v temné uličce, úplně sama. Ještě se svou novou mocí neuměla pořádně zacházet a tak své "vidění" neuměla vyvolat.

Proč nemohu žít jako obyčejný člověk? Musím trpět za ostatní? Kéž bych neměla svou moc…
Myšlenky jí běhaly hlavou, jako kdyby byly na sluneční pohon a ona, než si uvědomila, kde je, došla až ke konci uličky. Málem narazila ve svém zasnění do zdi, ale to už ji z přemýšlení vytrhlo i vlčí zavití.

Bylo to někde blízko. Zaposlouchala se. Čtyři tlapy dopadaly v pravidelném intervalu na zmáčenou dlažbu. A pak se to ozvalo znovu, ještě blíž. Hlasité, táhlé vlčí zavití plné strašného utrpení. Strach a bolest. Nekonečný pocit osamění. To vše v jediném zavytí.

Uviděla to. Velké zvíře s černou srstí, divýma očima a ďábelskou rychlostí posedlé neuvěřitelnou divokostí. Objevilo se to za rohem uličky. Zvedlo to čenich, zavětřilo a neomylně upřelo oči podlité krví na ni. Muselo ji to cítit už dřív. Jen to nevědělo, kde přesně je.

Vědělo to, že dívka nemůže utéct a tak se nevysilovalo během. Pomalu, jako když vlci obkličují kořist, pokračovalo směrem k ní. Viděla jeho děsivé tesáky. Leskly se v měsíčním světle, jako dva nože, zažloutlé starou krví. Byl tak děsivý, ale přes to ji jeho tajemnost přitahovala k sobě. Místo toho se však přitiskla ke zdi. Dech se jí zrychlil a ona se dívala na zvíře, které ji za chvíli jistojistě připraví o život. Nebránila se smrti. Stejně už nebylo za co žít.

Už to bylo jen asi deset kroků. Skočilo to a přistálo před ní. Její konec se blížil. Věděla to. Už hodně krát poslouchala hrůzostrašné příběhy o těchto monstrech. Lidech prokletých ve vlky, kteří se proměňovali vždy o úplňku. Do teď tomu tak úplně nevěřila. Jenže jak uviděla to zvíře, stojící před ní, bylo jí jasné, že zvěsti a hororové příběhy jsou pravdivé.

Zvíře jí dýchalo do tváře. Bylo cítit. Odporný pach, plný zoufalství. Upřelo na ni oči, ve kterých se snoubila divokost zvířete s bolestí a utrpením člověka, někde daleko uvnitř. Zachvěla se. Ze rtů jí uniklo slabé zasténání. Cítila, jak jí přeběhl mráz po zádech z pohledu na jeho tesáky. Zvíře neomylně šlo po krku. Přiblížilo se až k ní, roztáhlo čelist a objalo jí tlamou krk. Nestisklo však. Jen ji pomalu mučilo strachem ze smrti.

"Ne…" vyšlo z jejích úst. "Hominem te esse, memento..."

Někde hluboko věděla, že to nepomůže. Přesto tu teď stála a prosila o život litou bestii. Bez slitování, bez svědomí či nějakého pocitu viny.

Jenže vlkodlak se od ní opravdu odtáhl. Zadíval se na ni očima, plnýma úzkosti a bolesti. Jeho lidské vědomí bojovalo s bestií v sobě. Sváděl urputný boj sám se sebou, jestli má zabít, nebo ne. Zadíval se na ni. V tom pohledu byla vidět na okamžik zase všechna ta divokost, kterou viděla, když se k ní plížil. Vypadalo to, že už se rozhodl ji zabít. Jenže pak se někde v dáli ozvalo další vlčí vytí a jemu se vydralo z hrdla vrčení. Naposledy se k ní přiblížil.

A pak se otočil a rozběhl opačným směrem. Viděla ho ještě, jak zabíhá znovu za roh. Pak už jen jeho úpěnlivé, o pomoc prosící, vytí plné utrpení. Zůstala stát ještě víc strnule, než když ií dýchal do obličeje. Teď se totiž ani nechvěla strachy. Jen stála na místě, jako kdybych vrostla do dlažby.
Nikdy ho pak už neviděla.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Ritsu-chan! Ritsu-chan! | 26. ledna 2011 v 20:12 | Reagovat

dobré..

2 Anastázie Anastázie | Web | 27. ledna 2011 v 15:32 | Reagovat

[1]: díky

3 Lussnape SB♥ Lussnape SB♥ | Web | 27. ledna 2011 v 16:31 | Reagovat

Pěkně píšeš. Ale určitě by se to dalo ještě něčím obohatit. :-) Jinak nemám ráda když nazýváš Hermionu Hermelína. Tak mi to do komentářů prosimtě nepiš. Jestli ji nemáš ráda tak je to tvoje věc ale já ji ráda mám takže ji tak nenazývej na mém blogu děkuju. :-) nejsem na tebe naštvaná :-D

4 Anastázie Anastázie | Web | 27. ledna 2011 v 20:06 | Reagovat

[3]: Díky, díky díky. Pokusím se si zapamatovat, že ti to vadí. Kdyžtak se na mě pak nezlob, mám blbou paměť. A doma mám i lepší básničky, ale ty nejlepší sem většinou neházím ;-) Kvůli kopíráků...

5 Anastázie Anastázie | Web | 27. ledna 2011 v 20:07 | Reagovat

[4]: A tak stejně je to i s povídkama.

6 dark-dragon dark-dragon | Web | 6. února 2011 v 12:19 | Reagovat

je to hezké,osobně nepíšu..asi si dost nevěřím že by moje tvorba měla uzpěch..spíš neměla.ale líbí se mi to.Možná bych některá slova víc procítila.

např:
Nedávno zjistila, že má možnost nahlédnout do budoucnosti.

Svíral jí pocit prázdna,čím se provinila?čím si to zavinila? Do budousnosti vidí..a nechce

já vím,neber mě vážně,jen já bych to tak napsala..

ps:krásný blog,Snape <3
Pottre,už zase vy? XD

7 dark-dragon dark-dragon | Web | 6. února 2011 v 12:22 | Reagovat

Jinka Snape je teplej? XD

8 Anastázie Anastázie | Web | 6. února 2011 v 12:37 | Reagovat

[7]: Dragone, jsem velice ráda, že se to konečně někomu líbí. A neboj se, tady tohle byl ještě slabý odvar toho, jak to bude pokračovat xD
Tady někdo nemá rád Severuse, co? Ne, není teplý (to mohu říci přesně xD). I když se na něj píšou velice dobře slash povídky, teplý ve zkutečnosti není. Zapamatuj si toto - jediný teplouš v HP je Brumbál ;-).
A myslím si, že pokud by ses hodně snažila, měla dobrý nápad atd., tak bys určitě něco napsat zvládla. Není to tak těžké. Já osobně jsem začínala velice pitomě (absolutní OOC opis HP s jednou OC)...nakonec jsem to zahodila a mou druhou, prázdinovou povídkou byla Záchrana elfí osady Gardarica. Posoudíš sama, jestli se mi povedla, ale rozhodně je lepší než to minulé...no a pak to šlo už lehce. Mohu tě nasměrovat na blog http://hp-povidky-pro-kazdeho.blog.cz/ najdeš tam v rubrice HPFF-rady autorům i čtenářům - podrobný popis nejčastějších chyb v povídkách...ne, že bych se tím nějak řídila - našla jsem to zrovna dneska, ale je to dost dobře napsané.

A otázka na závěr - ty píšeš na svém blogu, že vůbec nespřáteluješ...dobře, beru. Ale nechtěl/a bys sem chodit a číst si mé povídky (většina  mých SB nemá čas xD) ?

9 Mary Depp Snape Mary Depp Snape | Web | 12. února 2011 v 14:24 | Reagovat

jediný teplouš v HP je Brumbál
XDXDXD..tak to mě dostalo.Jinak snape?twl,kdyby nebyl johnny depp tak mám polepené stěny jenom snapemXD..nedá se říct že ho miluju,ale dost se k tomu blížím XD..k tomu spřátelení,nespřátelím..ale jestli budeš chodit ke mě na blog a komentovat,bude se sem vracet:-)..pa

10 Anwen Anwen | Web | 26. dubna 2011 v 17:21 | Reagovat

Myšlenky jí běhaly hlavou, jako kdyby byly na sluneční pohon  -tohleto mi tam nějak nesedí :-)Ocenila bych kdyby to bylo bránoz pohledu toho vlkodlaka, protože psát z pohledu dívky plné strachu je celkem snadné :-)a určitě by se to dalo více rozepsat , ale ocenuju že tam není samé je a má, některé ty slovní obraty jsou fakt povedené

11 Anastázie Anastázie | E-mail | Web | 26. dubna 2011 v 17:32 | Reagovat

[10]: No, když si to po sobě přečtu zpětně, taky mi to tam nesedí, ale nenapadá mě, za co to vyměnit. Máš pravdu, je to docela snadné, ale pokud to chceš napsat dobře, aby se do toho čtenář vcítil a běhal mu třeba i mráz po zádech, zase tak snadné to není. Možná ti ale někdy vyhovím a napíšu to samé, ale z pohledu vlkodlaka.
Jinak díky. Nemyslím si, že by bylo nutné to nějak víc rozepisovat. Utla jsem to raději dřív, protože jsem nechtěla,a by se z toho zase - původním záměrem jednorázovky - stala kapitolovka, jak tomu bylo v předešlých povídkách ;D
Jinak ještě jednou dík...jak za konstruktivní kritiku, tak vůbec, za komentář ;D Takových čtenářů mít víc...nestěžovala bych si...

12 Anwen Anwen | Web | 26. dubna 2011 v 19:46 | Reagovat

[11]: tím rozepsáním sem nemyslela prodlužovat to, ale nějaké scény víc vykreslit, aby byly opravdu plné děsu :-)

13 Anastázie Anastázie | E-mail | Web | 27. dubna 2011 v 16:28 | Reagovat

Já vím, jak jsi to myslela, akorát ze skušenosti vím, že bych to pak celé roztáhla jako trenky...a nejspíš bych se ro toho pak i zamotala...

14 ARW. ARW. | E-mail | Web | 23. května 2011 v 15:08 | Reagovat

Dobréééé ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama