9. kapitola - Nepoučitelná

26. března 2011 v 18:28 | Anastázie |  Vampire Knight story
Téma: Vampire Knight
Postavy: Beatris Blacková(z jejíhož pohledu je to psáno) a postavy známé z VK
Varování: místy OOC, nedoporučuji věřícím a těm, kdo neviděli VK (alespoň 1 řadu)
Shrnutí: Občas je lepší nejprve myslet a pak jednat...
Poznámka: Tuto povídku sem budu dávat nepravidelně, tak se svým SB a případným návštěvníkům blogu omlouvám.
Motto: Když se něco pokazí, pokazí se to pořádně. Když se něco podaří, jen občas se to podaří pořádně.

***

Když jsem se po chvíli probudila, doléhal ke mně hovor. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že to je Aido a Kaname. Taky jsem slyšela vodopád. Bylo hned jasné, že jsem stále tam, kde jsem byla, když jsem omdlela.
"Tak už mi konečně věříš, že to chce ona a ne já?" říkal právě dost naštvaně Aido.
V tu chvíli se mi rozlepily i oči a já začala zase normálně fungovat. Právě jsem viděla, jak se před chvílí rozmáchl Kaname po Aidouovi a vlepil mu tak, až to pořádně mlasklo.
"To nemění nic na tom, žes ji mohl zabít!" odpověděl Kaname.
"Ale nezabil."
"Jen proto, že jsem tu byl."
"Přestaňte." vmísila jsem se do jejich roztržky. "Jste jako malé děti."
Oba se po mě otočili. Aido i Kaname měli červené oči. Kanameho jsem takhle ještě neviděla a tak mě překvapilo, že vypadá ještě krásněji než normálně. Mlčeli. Alespoň se přestali štěkat.
Najednou jsem ucítila pichlavou bolest na krku. Sáhla jsem si na místo, kde se ta bolest soustředila a pak se podívala na ruku. Byla na ní krev. Hodně krve.
Zvedla jsem se jako v mrákotách a šla jsem přímou čarou ke Kanamemu.
"Hej! Stůj, pokud nechceš dopadnout špatně." řekl Kaname.
I když jsem věděla, na co naráží, neposlechla jsem. Nebyl teď ve stavu, kdy by byl schopný se ovládat - tedy alespoň ne plně. A já si byla vědoma, že taková příležitost se už nemusí naskytnout. A tak jsem šla dál. Aido se mě snažil zastavit, ale setřásla jsem ho. Došla jsem ke Kanamemu a prostě a jednoduše naklonila hlavu na stranu.
A podařilo se. Kaname se - i přes svůj zjevný vnitřní boj - ke mně sklonil a zakousl se mi do šíje. Chvíli sál, ale pak se s velkou námahou odtrhl.
Můj krk vypadal jako kdyby si s ním hrál nějaký masový psychopatický vrah. A bolel tak hrozně, že to málem byla má smrt.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama